Milý čtenáři!
Rádi bychom Tě v tomto příspěvku krátce seznámili s posvícením v Jasenné.
Ačkoliv jsou kroniky obce Jasenná rozsáhlé, nelze se v mnoha případech spoléhat pouze na písemné prameny, protože neposkytují všechny informace, které člověk hledá. Mnoho pramenů zaniklo při požáru rychtáře Matěje Balcara v roce 1824. Shořely všechny paměti a spisy, které začal znovu zaznamenávat až později písmák Václav Lacina v 80. letech 19. století. Na něho navázal až v roce 1951 obecní kronikář Jan Hejcman.
Právě proto vznikají naše Vzpomínkové salonky, abychom mohli v návaznosti na různé události oslovit pamětníky a doplnit tak tyto mezery.
Posvícení se v Jasenné ustálilo v období kolem svátku svatého Václava. Neděle tradičně patřila mši a taneční zábavě, zatímco v pondělí se slavila Zlatá hodinka. Nedílnou součástí oslav v obci byla i jasenská kapela.
Posvícení v Jasenné se vyvíjelo spolu s dobou. Následující vzpomínky jsme zaznamenali nejen jako milé připomenutí pro starší generace, ale také pro nás, dříve narozené. Abychom se mohli, jak se říká, znovu navracet ke kořenům.
„Pamatuji už jen z dětství. Pekly se koláče , přijeli přibuzní na vepřo knedlo zelí a houpačky se střeknicí a někdy i řetízkový kolotoč. Jasenná se nemohla dříve domluvit na terminu a tak dolejšímu konci co je do kopce se říkalo Machloňov. Za mne už to bylo kolem Václava.“
(Hana Lhotská)
„Posvícenská zábava, nedělní setkání rodin a známých, koláče všude, kam jste se podívali, v pondělí odpoledne Zlatá hodinka.“
(Eva H.)
„Když si vzpomenu, jak u nás bývalo posvícení, jako bych to měla pořád před očima. Od křižovatky, tam kde dnes bydlí paní starostka, až po transformátor stávaly stánky. Prodávali tam všelijaké cingrlátka, drobnosti a věci podobné těm, co máte dnes na adventu. A taky tam bývaly houpačky a kolotoče, to byla radost pro děti i dospělé.
K posvícení patřily koláče a posvícenská husa. Dělaly se zadělávané tvarohové bochánky a také čtvercové koláče s růžky, plněné povidly nebo mákem. To byla vůně, která se linula celou vesnicí.
Tancovalo se v neděli, ale nejvíc v pondělí. Jednak Na Křižovatce, a potom u Karlů nahoře, tam kde bývala hospoda směrem k Agru. Do kostela se chodilo, farář sloužil mši jako obyčejně. Starosta žádný proslov neměl, to se tehdy nedělalo. Pro nás bylo stejně nejdůležitější tancování — to byla ta pravá posvícenská radost.
A ještě si pamatuju jednu zajímavost: v pekařství u Hejcmanů prodávali zmrzlinu. To byla tehdy velká věc.
Když to tak shrnu, posvícení u nás bývalo o stáncích, kolotočích, houpačkách, huse, spoustě koláčů, kostele a hlavně o tanci.„
(Pamětnice, 92 let)
Napsat komentář