Milý čtenáři,
bez Václava Laciny, prvního obecního kronikáře a východočeského písmáka, by se dějiny Jasenné 19. století neobešly. Jeho zápisky, pozorování i sběratelská vášeň tvoří základ, z něhož dnes čerpáme.
Článek pana doktora Jiřího Uhlíře o této výrazné osobnosti vyšel už před lety, ale stojí za to jej znovu připomenout. Připravili jsme proto krátký medailonek, který vychází z článku publikovaného v Ročence knihovny a muzea v Jaroměři před třiceti lety.
V naší nové rubrice Osobnosti Jasenné brzy přibydou další jména a budeme rádi za tvé tipy na osobnosti, které by neměly chybět.
Úvod
Jiří Uhlíř, po vzoru josefovského historika Josefa Dušky (1840–1897), píše o Václavu Lacinovi, že byl kronikářem obce Jasenná, písmákem, svatebním družbou, amatérským lidovým historikem, knihařem, sběratelem starých tisků a ševcem. Řadí jej mezi lidové kronikáře 19. století, jakými byli Josef Holub, František Šafránek, Alois Beer či Josef Volf.
Už roku 1906 objevil Josef Duška Lacinovy sesbírané pranostiky a hádanky a vydal je tiskem. Na Lacinu narazil při své studijní cestě, kdy se zastavil také na jasenské faře, aby mohl připravit své rozsáhlé pojednání o pevnosti a městu Josefov. Duška na Lacinu působil a podporoval jej v jeho literární i historické činnosti.
Dětství a dospělost
Václav Lacina se narodil v Jasenné ve čtvrtek 26. března 1818 v chalupě čp. 109. Po absolvování místní školy se vyučil ševcovskému řemeslu. Ve svých třiadvaceti letech, roku 1841, uzavřel manželství s o čtyři roky starší Kateřinou Vyhnálkovou z chalupy čp. 98. O rok později si postavili malý domek (dnešní čp. 149) a narodily se jim dvě dcery, Marie (1841-1913) a Františka (narodila 1849 a brzy na to umírá).
Profesní dráha
V roce 1863 byl v hostinci Matěje Hejcmana (dnešní Kulturní dům) zvolen prvním předsedou Živnostenské jednoty v Jasenné. Z obuvnického mistra se tak rázem stal také první kronikář jednoty i celé obce. O rok později už působil jako radní v obecním zastupitelstvu a od roku 1867 byl členem výboru místní školní rady.
Po smrti ženy
Kateřina zemřela v roce 1874 při práci na poli „zalita krví“. Lacina ovdověl a zchudl. Stále více se obracel k víře, podnikal poutě do Malých Svatoňovic a do Vambeřic a postupně se uzavíral do sebe. Četl s ještě větší intenzitou než dříve a jeho zájem o knihy vedl k dalším nákupům. Pravidelně sledoval regionální tisk, z něhož si vypisoval zajímavosti, a postupně začal koncipovat vlastní texty, které se staly základem jeho písmácké tvorby. Jako zkušený knihvazač začal systematicky shromažďovat a vázat knihy, čímž postupně vytvořil malou knihovnu. Některé svazky z jeho sbírky, opatřené jeho podpisem a margináliemi, se dochovaly v Městském muzeu v Jaroměři dodnes.
V březnu 2028 to bude 210 let od jeho narození
Lacina zemřel v den svých 56. narozenin. V Okresním archivu města Náchod se dochovalo sedm jeho amatérských literárně‑historických prací. Jeho zcela originálními původními pracemi jsou dva svazky obecní kroniky Jasenné z 19. století a beletristická povídka Škola mé stěstí z roku 1893.
Zdroj
Jiří Uhlíř, Václav Lacina, písmák a kronikář. In: Ročenka knihovny a muzea v Jaroměři, č.2, Jaroměř 1996, s. 30-32.
Napsat komentář