Na přelomu 19. a 20. století začaly černé svatební šaty nahrazovat bílé. Počátkem 20. století se staly dostupnější a ve 30. letech už představovaly pevně zakořeněný symbol čistoty a nevinnosti. Tento význam si nesou dodnes, navzdory proměnlivým módním trendům.
Posmrtná svatba mládence
Motiv černé nevěsty se však v našem folklóru udržel i dlouho poté, co se bílá barva stala běžnou součástí svatební tradice. Černá nevěsta se stala symbolem „posmrtné svatby mládence“. Ještě ve 30. letech se dodržoval pozoruhodný zvyk, který dodnes fascinuje nejen etnology, ale i milovníky lidových tradic.
Pohřeb svobodných mladých lidí neměl pouze podobu smutečního obřadu. Proměňoval se v symbolickou posmrtnou svatbu, připomínající nenaplněný životní osud zemřelého. V jediném rituálu se tak spojovaly prvky pohřebních i svatebních zvyků, čímž vznikal jedinečný obřad s hlubokou symbolikou.
Symbolika černé nevěsty
Výraznou součástí smutečního průvodu byl houf bílých nevěst, postav nesoucích symbolické významy spojené s věkem, osudem i představou přerušeného života. Mezi nimi kráčela jediná černá nevěsta, která nesla zlomenou svíci jako znamení předčasně ukončeného života a představovala mládencovu nenaplněnou svatbu. Celá událost měla silně společenský charakter, protože se jí účastnila zpravidla celá obec.
Jaroušek Pancířů
O tom, že se tradice černé nevěsty udržovala i v Jasenné, svědčí tři fotografie. Podle pamětnice narozené v roce 1934 byly dívky na fotografii přibližně o deset let starší než ona sama. Vzpomínala na vyprávění o „Jarouškovi Pancířovým“, který měl mít při svém pohřbu družičky a mládence. Jaroušek prý zemřel velmi mladý. Bylo mu zhruba dvanáct až patnáct let. Rodina Pancířových má na jasenském hřbitově hrobku s andělem.
Zmínka o úmrtí Jarouška se dochovala v obecní kronice. Jaroslav Pancíř se narodil 25. srpna 1929 a zemřel 31. prosince 1939. Zimní vzevření stromů na níže přiložených fotografiích by tomu nasvědčovalo. Tuto souvislost však nelze potvrdit s jistotou. Podle zápisu byla příčinou úmrtí Jaroslava tzv. vodnatelnost, tedy starší označení pro silné otoky celého těla způsobené hromaděním tekutiny.
Z rodinného archivu Chaloupků
Přiložené fotografie pocházejí z rodinného archivu paní Š. z Jasenné. Zachycují okamžik, který by jinak zůstal jen v paměti několika generací. Smuteční průvod bílých nevěst a mládenců procházející obcí. Při pohledu na snímky upoutá pozornost jediná postava: černá nevěsta se zlomenou svící a tváří skrytou pod závojem. Její přítomnost dodává celému výjevu zvláštní napětí, tichou připomínku života, který se nestihl naplnit.
V obecní kronice se zachoval také zápis ze dne 16. července 1934 o úmrtí mladé dívky „velmi nadějné„. Snad i ona mohla mít podobné rozloučení jako Jaroslav Pancíř.
Závěr
Dochované fotografie, ústní podání i místní vzpomínky poskytují jen omezené množství informací a neumožňují přesně určit, koho jednotlivé snímky zachycují. Stejně tak nelze s jistotou potvrdit, zda smuteční průvod na jedné z fotografií skutečně souvisí s Jaroslavem Pancířem. Materiál však ukazuje, že se zvyk posmrtné svatby v Jasenné udržoval ještě ve 30. letech 20. století a že měl v místní komunitě konkrétní podobu, kterou lze alespoň částečně rekonstruovat.
Napsat komentář