Libosad před Novou školou v Jasenné byl založen 12. dubna roku 1918, půl roku před koncem První světové války. Práce započaly podle plánů místního zahradníka V. Ročka. Sad byl ohraničen plotem a cestička kolem a před pomníkem doplněna o keříkovité rostliny Ptačího zobu. Celkový náklad činil 1.788,50 Korun a dělnické práce pak 1.022 Korun. Na jaře se počítalo s dalšími pracemi. Jak napovídá fotografie z roku 1915, osázen byl sad listnatými stromy již kdysi v minulosti. O státním převratu informoval jasenské občany 28. září k večeru vojín Jan Slezák (čp. 66) vracející se tehdy z Josefova. Zprávu předal sloužícímu strážmistrovi Emanuelovi Duchoňovi. Vypověděl mu o vlajících praporech ve státních barvách a o tom, jak vojáci odstraňují vojenské odznaky z rakouských čepic. Na to konto se později sešla jasenská kapela, která s místními občany procházela vsí a oslavovala konec války. Při té příležitosti se měly též sundávat německé nápisy a rakouské orlice.
V libosadu byla po válce vysazena Lípa svobody, jak je patrné z kronikářského zápisu z roku 1924. V té době byl upraven plot, který obepínal park, nákladem 567 Korun za podpory Sokola a zvláště pak Josefa Slezáka (čp. 43), L. Rejchrta a Karla Ranera a dalších. Lípy svobody byly vysazovány jako symbol hrdosti na naši zemi a vlast. Není znám přesný počet takto vysázených lip, ale nejvíce jich bylo osázeno na podzim roku 1918 a dále pak 1919 a 1920. Je pravděpodobné, že naši lípu čekal osud jako mnohé další v Královehradeckém kraji, které byly pokáceny především kvůli špatnému zdravotnímu stavu.
Velké války se z Jasenné zúčastnilo 234 mužů a 43 z nich v ní padlo. Někteří zůstali v zajetí a nebo zmizeli a jaký je čekal osud už se jejich rodiny nedozvěděli. Jedenáct mužů zemřelo v nemocnici a jejich ostatky jsou dnes uloženy na jasenském hřbitově. I přes válečné útrapy vyjádřili zastupitelé obce 4. října 1915 věrnost císaři a přání o brzké ukončení války, tak jako i válečnou půjčku nebo potravinovou sbírku. Na konci války byl na památku a čest padlým rodákům z Jasenné vystavěn pomník.
Výstavba pomníku byla iniciována sborem místních hasičů v září 1920 při zasedání schůze, kdy byla též věnována vzpomínka padlým přátelům. Na pomník přispěli místní organizace 3515,64 Korun. Piedestal pomníku vyhotovil kamenický mistr Josef Schreiber z Jaroměře a stál 12.000 Korun. Postavu legionáře se sedícím lvem pak vytvořil akademický profesor a sochař Karel Pokorný. Obraz byl doplněn po stranách o dva věnce z lipových ratolestí, zepředu nese nápis se jmény padlých vojínů (přepis viz příloha) a vzadu je napsáno: Postaveno v roce 1922 na náklady vděčných rodáků.
Pomník byl odhalen 23. července roku 1922 za hojné účasti místních spolků, zejména pak dobrovolných hasičů a Jednoty legionářské domácí i z okolních obcí. Slavnostní řeč pronesl pan Pozdílek z Nahořan (rolník) a za legionáře promluvil pan Škoda z Nahořan.
Kromě Lípy svobody byla na upomínku vzniku samostatné Československé republiky v roce 1919 zhotovena též pamětní deska, která byla umístěna v budově školy v prvním patře (na odpočivadle). Ta nesla nápis: 28. října prohlášena samostatnost československé republiky. První president T. G. Masaryk. Deska pocházela ze sochařské dílny Barta a Vágner v Jaroměři a osadil ji Karel Zikmund z Jasenné na vlastní náklady.
Obrazová příloha:
Seznam padlých, nezvěstných a zemřelých vojínů z důvodu válečného poranění z Jasenné:
Rok 1914
1. Václav Heller (nar. 1890), dělník čp. 140, nezvěstný od 29. 8. 1914
2. Karel Dítě (1890–1914), kupecký příručí čp. 206, padl v září 1914
3. Václav Javůrek (1888–1914), čp. 107, padl 13. 10. 1914
4. Antonín Kašpar (1893–1914), pekař čp. 189, padl 25. 11. 1914 při útoku za řekou Drinou
5. František Havel (1892–1914?), čp. 73, zmizel v r. 1914
Rok 1915
1. Antonín Jonáš (1884–1915), četnický strážmistr (pocházel z čp. 149), zemřel následkem zranění v Magyar – Kanisse 2. 2. 1915
2. Jan Slezák (1885–1915), dělník čp. 89, padl v bitvě u Rzepieniku v Haliči 2. 5. 1915
3. Josef Pancíř (1880–1915), chalupník čp. 194, padl v bitvě u Prybyslavic v Haliči
4. Jaroslav Kalenda (1876–1915), čeledín čp. 139, padl v bitvě u Rozbic v Rusku 5. 9. 1915
5. Josef Kašpar (1883–1915), rolník čp. 42, zemřel v zajetí v Brestu, gubernie Tomská v Rusku 7. 10. 1915
6. Josef Hejcman (1889–1915), dělník čp. 115, zemřel v zajetí v Rusku 3. 10. 1915
7. Josef Pancíř (1892–1915), syn chalupníka čp. 60, padl 23. 10. 1915
8. Josef Slezák (1886–1915), dělník čp. 176, padl 29. 12. 1915
Rok 1916
1. Jan Sychrovský (1875–1916), dělník, padl 2. 1. 1916 v Grastace v Srbsku
2. František Kalous (1874–1916), dělník čp. 22, zemřel 25. 2. 1916 v nemocnici v Sarajevě
3. Václav Hrnčíř (1890–1916), student, zemřel v Rusku 16. 1. 1916, studující České vysoké učení technické v Praze, jednoroční dobrovolník 18. pěšího pluku, přítel spisovatele Jaroslava Haška, zemřel v zajetí v Rusku 16. 1. 1916
4. Václav Slezák (1865–1916), odvedený z čp. 62, zemřel 15. 5. 1916 v nemocnici v Josefově
5. Jan Kalenda (1875–1916), rolník čp. 6, zemřel 22. 7. 1916 v nemocnici v Brně
6. Václav Škarytka (1896–1916), syn chalupníka čp. 47, padl 3. 12. 1916 u Köderhöhe u Wiedenbergu v Korutanech
Rok 1917
1. Karel Bouček (1871–1917), rolník čp. 14, zemřel 20. 3. 1917 v nemocnici ve Schwarzu v Tyrolsku
2. Karel Zikmund (1893–1917), čp. 186, byl zasypán 26. 3. 1917
3. Josef Havelský (1897–1917), truhlář čp. 61, zemřel 30. 4. 1917 v polní nemocnici ve Wochu Feistritzgram
4. František Hájek (1872–1917), chalupník čp. 145, zemřel 12. 5. 1917 ve vojenské nemocnici v Josefově
5. Václav Valášek (1874–1917), čp. 64, zemřel 17. 5. 1917 v nemocnici v Pietrkově
6. Josef Vlášek (1878–1917), sedlář čp. 163, zemřel 4. 8. 1917 v polní nemocnici č. 306 v Lienczu v Tyrolsku
7. Julius Souček (1870–1917), chalupník čp. 121, zemřel 6. 9. 1917 v Lublani
8. Václav Vejroch (1884–1917), domkář čp. 89, zemřel 4. 9. 1917 v zajetí ve Vološtově v Rusku
9. Josef Suchánek (1879–1917), rolník čp. 118, padl v Itálii
10. Karel Pech (1887–1917), tesař čp. 182, padl 26. 12. 1917 u Monte Tomba v Itálii
11. Josef Holeček (1894–1917), čp. 29, zmizel v r. 1917
Rok 1918
1. Josef Pancíř (1898–1918), zemřel 21. 1. 1918
2. Václav Holanec (1896–1918), zmizel v r. 1918
3. Josef Jek (1896–1918), zemřel 23. 7. 1918
4. Josef Vlášek (1882–1918), zemřel 20. 9. 1918
Rok 1919
1. Josef Kvasnička (1879–1919), dělník, zemřel 25. 1. 1919 ve vojenské nemocnici v Innsbrucku
2. Václav Lábus (1870–1919), rolník čp. 125, zemřel 27. 6. 1919 v ústavu pro choromyslné v Kosmonosích
3. Václav Kačírek (1876–1919), chalupník čp. 82, zemřel 30. 8. 1919 ve vojenské nemocnici v Praze – Hradčanech
Rok 1920
1. František Švorc (1889–1920), legionář, zemřel 6. 2. 1920 v Charbinu v Rusku
2. Josef Janský (1897–1920), čp. 128, zemřel 10. 10. 1920 v záložní nemocnici v Ružomberku
3. František Charvát (1884 -?), zemřel snad v zajetí
Zdroje:
Fotografie školy publikované již v minulosti zde a dále pak výstřižky z pohlednic zde.
Prameny:
Citace k prohlášení – SOkA Náchod, fond Obecně úřady okresu Náchod, Obecní úřad Jasenná, kniha Zápisy ze schůzí obecního zastupitelstva 1910-1927, sub dato 4. října 1915.
Z jasenské kroniky – Obecní úřad Jasenná, Kronika obce Jasenná z let 1280-1931, s. 54, 107, 114.
Literatura:
Citace k padlým, nezvěstným a přeživším vojákům – Jiří Uhlíř, Jasenná okres Náchod: Vlastivěda obce: K 700 letům existence obce Jasenná u Jaroměře, Trutnov 1994, s. 114-117.
O lipách svobody na Královehradecku – Jiřina Jelínková, Lípy svobody v Královéhradeckém kraji: příběhy památných stromů, které byly vysázeny v Královéhradeckém kraji u příležitosti vzniku Československé republiky, NPÚ 2018, zkrácená verze dostupná online zde.
Napsat komentář