Spolek nezávislých umělců Jasenná

Milý čtěnáři!

Po letech jsem se vrátila k povinné četbě. Uvědomila jsem si, že když se k těmto knihám člověk vrátí s odstupem času a s nabytými životními zkušenostmi, začnou k němu promlouvat jinak. Otevírá se nový pohled, hlubší vrstvy, které dřív zůstaly skryté. Tak je to pro mě i s Vánoci.

V následujícím referátu se vydáme po stopách Vánoc tak, jak je zachytili čeští spisovatelé ve svých dílech. Konkrétně Karel Jaromír Erben (1811), Božena Němcová (1820), Jan Neruda (1834), Jaroslav Vrchlický (1853), Alois a Vilém Mrštíkovi (1861), Josef Lada (1870), Rudolf Těsnohlídek (1882) a Karel Čapek (1890).

Ústředním motivem většiny autorů byl popis vánočních zvyků a tradic, především pak štědrovečerní večeře a předávání dárků. Erben ve své Kytici zachytil v básni Štědrý večer rozmanité formy štědrovečerních zvyků: od tradičního darování vánočky, tzv. štědrovky, přes obdarování zvěře zbytky od večeře a ovocných stromů kostmi, až po zdobení stromečku, postění a věštění budoucnosti z vodní hladiny o půlnoci.

Na Erbenovu poetiku navázala Božena Němcová ve svém díle Babička, kde s jemností a úctou k tradici zachytila obdobné vánoční zvyky: postění s nadějí na zlaté prasátko, předávání dárků, obdarování domácí zvěře vánočkou, odevzdávání zbytků hospodářství i drobků ohni.

V Nerudově Baladě štědrovečerní i ve Vrchlického básni Vánoce se objevují vzpomínky na venkovské Vánoce: s obrazem zpívání koled a stavění Betlému jako nedílné součásti sváteční atmosféry.

Štědrovečerní večeře představovala významný motiv i pro bratry Mrštíky v jejich díle Rok na vsi. Neopomněli zmínit tradiční zvyky, jako je lití olova či krájení jablka, které byly nedílnou součástí svátečního večera.

Josef Lada doplnil své ladovské obrazy krátkými texty. Ve svých vzpomínkách se vrací zejména k popisu ozdobeného stromku, který pro něj představoval symbol sváteční nálady.

„A než jsem se vždy nadál, přikvapily Vánoce a s nimi ten nejkrásnější den v roce – Štědrý den! Netěšíval jsem se na něj pro nějaké dárky – ty jsem nikdy pod stromeček nedostával, ale těšil jsem se na Vánoce pro jejich krásnou náladu. Stromeček míval jsem sice jen malý a chudě vyzdobený, ale měl jsem vždy z něho větší radost než některé bohaté děti, které měly stromečky až do stropu. Stával na stole, zadělán pevně do starého železného moždíře, aby se nepřevalil. Kol dokola visely na něm řetízky z barevných papírů, na větvích viselo cukroví zabalené v řasnatých papírkách a červená panenská jablíčka se rděla ve svěží zeleni. Na některých větvích byly připevněny různobarevné svíčičky a nahoře svítila betlémská Hvězda, vystřižená z pozlaceného papíru. Ani nevíte, jakou jsem míval z toho skromně ozdobeného stromečku ohromnou radost.“

Významnou postavou spojenou s vánočními tradicemi je novinář Rudolf Těsnohlídek, který prostřednictvím svých článků inicioval vznik tradice veřejných vánočních stromků na českých náměstích. 

Ráda bych připomněla osmi krátkými úryvky tyto české vánoční poklady. Možná je využijete při večerní vánoční pohodě a vaši blízcí si s vámi společně zkusí uhodnout, o jakého autora a dílo jde.

1. Hoj, ty Štědrý večere, ty tajemný svátku, cože komu dobrého, neseš na památku? (K. J. Erben, Štědrý večer)
2. Každý rok chtěly se děti postit, aby viděly zlaté prasátko, ale nikdy k tomu nedošlo, vůle byla dobrý, ale tělo slabé. (Božena Němcová, Babička)
3. Vzduch je plný andělíčků, třpytí se a křídly šumí, každý zpívá haleluja, krásně, jak jen anděl umí. (Jan Neruda, Balada štědrovečerní)
4. Můj duch zas tone v blaha moři, vzdech srdcem táhne hluboce, a zvony znějí, světla hoří – Ó Vánoce! Ó Vánoce! (Jaroslav Vrchlický, Vánoce)
5. Sebrala ručkama na peřince rozkládající dítě a odešla s hospodářem na besedu do výměnky k rodičům. (Alois a Vilém Mrštíkovi, Rok na vsi)
6. Netěšíval jsem se na něj pro nějaké dárky – ty jsem nikdy pod stromeček nedostával, ale těšil jsem se na Vánoce pro jejich krásnou náladu. (Josef Lada)
7. Starý rozložitý smrk v seči nad Bílovicemi je jistě letos největším vánočním stromem v našich zemích a betlém bez jeslí na tvrdé, zmrzlé půdě bez pastoušků, bez živé duše kolem, je pravým Betlémem necitelné poválečné doby. (Rudolf Těsnohlídek, Betlém našich dnů. Nález odloženého dítěte)
8. „Tak vidějí, vašnosti, dali jsme jim tu radu lacino,“ řekli pes s kočičkou, „zrovna jsme si něco takového na zub přáli. Tak jim děkujeme, má úcta a veselé vánoce!” (Josef Čapek,  Povídání o pejskovi a kočičce/Jak to bylo na vánoce)

Podoba Vánoc, jak ji znali naši předci, se v průběhu času proměnila. Spolu s tím z našeho jazyka mizí výrazy, které tehdy tvořily přirozenou součást svátečního dne. Vybrala jsem vedle štědrovky další čtyři slova, která bych tu spolu s vámi ráda osvětlila. 

1. Zlatoušky na stěně (drobné zlaté bytosti či světélka, které se podle lidové víry zjevují dětem, jež na Štědrý den vydrží nejíst až do večera)
2. Na besedu do výměnky k rodičům (jít navštívit staré rodiče, kteří žijí ve výměnku, a strávit s nimi čas povídáním)
3. Jít na lesní pych (zcizit stromek z lesa)
4. Tak vidějí, vašnosti, dali jsme jim tu radu lacino (zdvořilé oslovení (výše postaveného) muže)

Věř, že nejde o úplný výčet významných děl českých autorů s vánoční tematikou. Objevuj další a přemýšlej nad Vánocemi společně s nimi.

Moc děkuji, že jsi dočetl do úplného konce a přeji Ti hlavně hodně zdraví a lásky nejen během Vánoc, ale i v příštím roce. 🙂