O Popelce neboli též Finetce

Původní pohádky nebyly určeny dětem, ale dospělým posluchačům. Vyprávěly se ústně, často za jídlo a nocleh. Vypravěči byli vysloužilí vojáci či potulní žebráci. Často tyto pohádky obsahovaly hrubý jazyk, krutost, erotiku a prvky strachu. Mezi časté motivy patřilo hrdinství, nadpřirozeno a sociální vzestup. Pohádky se snažily odrážet krutou a syrovou realitu života. Pohádky k nám přicházely z Egypta, většina pak přišla z Indie přes Byzanc a arabský svět. Do Evropy byly přineseny buď z křížových výprav, muslimskými učenci či migrujícími kmeny Hunů a Mongolů. Odtud se rozšířily často i celosvětově. Motivy zůstávají podobné, liší se jména a prostředí. Například v Evropě vystupuje vlk a v Asii tygr. Existuje přes 2000 původních pohádek s podobnou strukturou.

Nejstarší verze pohádky

Nejstarší verze Popelky pochází z Číny z 10. století a hlavní postava se zde jmenuje Yeh-hsien (Ye Xian). Motiv malého střevíčku souvisí s čínskou tradicí svazování nohou. Předpokládá se, že se do evropského prostředí dostala prostřednictvím arabského světa. Příběh o utlačované dívce, která se dostane vlastní pílí z nižší sociální vrstvy na vrchol, se popularizoval v 17. století prostřednictvím italské sbírky pohádek Pentameron, dále vzestupem měšťanské společnosti a nástupem kapitalismu. Už v roce 1893 bylo zaznamenáno více jak 300 mezinárodních verzí této pohádky. Dnes je známá ve více než 60 jazykových podání a více než 50 zemí.

Matka Ye Xian zemřela a ona byla vychovávána macechou s jejími vlastními dcerami, které ji omezovaly a týraly. Dokonce zabily její milovanou zlatou rybku. Ye Xian si ale její kosti schovala a když se vydala na jarní slavnosti, během kterých si muži vybírali své budoucí nevěsty, kouzelná mrtvá rybka jí vykouzlila nádherné šaty a zlaté střevíčky. Na této slavnosti – obdobě českého bálu – zaujala krále, který ji pak našel díky zlatému střevíčku, který tam ztratila. Francouzská verze obsahuje motivy kouzelné víly, dýně jako kočáru a myší jako lokajů. Tuto adaptaci nejvíce proslavilo filmové ztvárnění Walta Disneyho na motivy knižní předlohy.

Sběratelé pohádek

Nejvíce pohádku však popularizovali bratři Jacob a Wilhelm Grimmové. Němečtí jazykovědci v roce 1812 vydali sbírku pohádek, jež obsahovala nejčastější ústně předávané příběhy té doby. Pohádky byly zaznamenány v původní, neupravované až kruté podobě.

Karel Jaromír Erben a Božena Němcová sehráli klíčovou roli v české pohádkové tradici. Sbírali ústně předávané příběhy z lidového prostředí. Erben se snažil rekonstruovat původní podobu pohádek. Němcová pohádky idealizovala a upravovala je do líbivější formy.

Mezi Erben a Grimmy probíhala odborná komunikace. Vědci věřili, že pohádky vycházejí ze starých mýtů. Erben je spojoval se slovanskou mytologií, Grimmové s germánskou.

Dnes se rozlišují tedy dvě evropské verze této pohádky: francouzská a německá. Francouzskou verzi pohádky do českého prostředí převzala např. Eliška Krásnohorská ve své sbírce Pohádky naší babičky. Folklorista Václav Tille ve 20. letech zdůrazňuje, že se Popelce u nás dlouho říkalo Fineta nebo Finetka.

Jacob a Wilhelm Grimmové

Příběh vydali v roce 1812 s originálním názvem v němčině Aschenputtel.

Po smrti milující matky zůstává Popelka sama s krutou macechou a dvěma zlými nevlastními sestrami. Macecha ji nutí k těžké práci, obléká ji do hadrů a nechává spát u krbu – proto jí začnou říkat Popelka. Otec jí z pouti přinese lískový proutek, který zasadí na matčin hrob. Z něj vyroste kouzelný strom, kde sídlí holoubek plnící její přání. Král pořádá třídenní ples, kde si má princ vybrat nevěstu. Popelka chce jít, ale macecha jí to zakáže. Díky pomoci ptáčků přebere čočku a dostane od holoubka nádherné šaty. Na ples se dostane inkognito. Princ s ní tančí každý večer, ale Popelka mu vždy uteče. Poslední noc ztratí zlatý střevíček. Princ hledá dívku, které střevíček padne. Nevlastní sestry si kvůli němu dokonce řežou části nohou. Nakonec střevíček padne Popelce. Princ ji pozná a vezme si ji za ženu. Aby byla spravedlnost naplněna, holoubci nevlastním sestrám za jejich zlobu vyklovnou oči .

Karel Jaromír Erben

Příběh Popelka z roku 1907 vyšel ve sbírce s názvem Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských.

Slovanská dívka Mára upustí vřeteno do jámy, čímž se její matka promění v krávu. Po jejím zmizení se do domu nastěhuje macecha, která Máře ukládá těžké úkoly. Pomáhá jí však kouzelná kráva. Když se macecha dozví o pomoci, nechá krávu zabít. Mára její kosti zakopá, jak jí matka poradila. Později najde u hrobu skříň s krásnými šaty a pomocníky – dvěma bílými holoubky. Ti jí pomáhají s úkoly, a Mára se může vydat na mši, kde okouzlí cařevice. Po třetím setkání ztratí střevíček, který cařevic najde. Macecha ji schová pod koryto, ale kohout ji prozradí. Cařevic ji pozná a vezme si ji za ženu.

Božena Němcová

Vydala příběh ve dvou verzích v roce 1845 a 1846. Nejdříve českou verzi O Poplce ve sbírce Báchorky a Powěsti a poté slovenskou pod názvem O třech sestrách ve sbírce Báchorky a Powěsti.

Popelka je pracovitá a laskavá dívka, která žije s rodiči a dvěma sestrami – Kasalou a Adlinou. Otec ji třikrát zavede do lesa, ale teta jí vždy pomůže najít cestu zpět. Nakonec se všechny tři sestry dostanou na zámek lidojedů, které později zabijí a ujmou se vlády. Když princ pořádá slavnost, sestry Popelce zakážou jít. Ta však najde klíč k pokladům a s pomocí kouzelného koně se na bál vydá. Třetí večer ztratí střevíček, který princ použije k jejímu nalezení. Po neúspěšných pokusech ostatních žen střevíček padne Popelce, a ta se stane princovou ženou. Sestry jsou potrestány nemocí a škrábanci od černých koček. Popelka se nad nimi i rodiči smiluje a vezme je k sobě na zámek.

Josef Lada

V roce 1946 v souboru Nezbedné pohádky paroduje formou parafráze, tzv. antipohádkou.

Popelák, nevlastní syn bohaté vdovy, musí na rozdíl od bratrů Karla a Bronislava vykonávat těžkou práci a dostává jen suchý chléb. Když macecha jede do města, Popelák si přeje, aby mu přivezla to, co se jí cestou chytí za klobouk – získá tak tři kouzelné oříšky. Před plesem ho bratři zatěžují úkoly, ale s pomocí holoubků je zvládne. V oříšku najde šaty i koně a vydá se na ples, kde okouzlí princeznu. Po dvou nocích zmizí vždy o půlnoci. Třetí večer ztratí střevíc, který princezna zkouší všem mladíkům. Sedne jen Popelákovi, který se stane jejím mužem a bratrům odpustí.

Společné prvky pohádek

ženské vztahy: smrt milující matky (případně i otce), nevlastní matka, nevlastní sestry
ponižování Popelky: rivalita vůči otci, ten v příběhu hraje minimální roli
přítomnost zvířecích pomocníků, úkoly: holoubci, kráva
kouzelné předměty, 3 slavnostní události, převlékání Popelky: líska s holoubkem, skříň se šaty, kouzelná komnata a kůň
hledání nevěsty podle ztraceného střevíce: prozradí ji holoubek nebo kohout
šťastná svatba, zlepšení sociální statusu
odpuštění sestrám: pozvání na svatbu, vyklování očí holoubky či zohyzdění tváře kočkami

Filmová zpracování

Pohádka o Popelce se stala velmi populární, což vedlo nejen k literárním, ale i filmovým zpracováním. V české kinematografii jsou nejznámější dvě verze: černobílá Popelka z roku 1969 s Evou Hruškovou a slavná pohádka Tři oříšky pro Popelku z roku 1973 s Libuší Šafránkovou, která se stala neodmyslitelnou součástí Vánoc. První film vychází z předloh Boženy Němcové, Popelka je zde poslušná a citlivá, pomoc jí poskytuje holub. Druhý film, natočený v koprodukci s NDR, ukazuje Popelku jako sebevědomou, chytrou a aktivní dívku, která se nebojí postavit maceše ani princi. Pomáhá jí sova Rozárka a tři kouzelné oříšky. Princ ji musí poznat ve všech jejích podobách a projít třemi hádankami, aby si zasloužil její lásku. Výraznou roli v popularitě filmu sehrála hudba Karla Svobody a píseň „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš“ v podání Karla Gotta.

Hudební ukázky z filmů

Jan Tříska, Jen kolovrátku zpívej

Karel Gott, Kdepak ty ptáčku hnízdo máš

Iveta Bartošová, Tři oříšky

Kříž pro Popelku

Byl slavnostně představen v Javorné na Šumavě na jaře 2025. Připomíná místo, kde se natáčela scéna, kde princ volá na Popelku sedící na stromě. Podstavec kříže se na malou chvíli mihne na scéně ve filmu. Místo vzniklo z iniciativy projektu We Love Šumava. Umělecký kovář Radek Mařík pak vytvořil kříž v podobě ikonické kuše s napísem Láska.

Stejná iniciatova vytvořila též podrobnou mapu s místy, kde se natáčelo. Popelku Tehdy a teď lze prozkoumat na jejich webu v odkazu zde.

Závěr

Z moderních příběhů můžeme dedukovat závěr, co vše je považováno za Popelku. Popelkou může být víceméně jakýkoli příběh s dívkou z nuzných poměrů týranou životními okolnostmi, která je vysvobozena svým princem.

Zdroje

Rozhovor s etnografem Petrem Janečekem, dostupný online zde.

Knihy zmíněných pohádek dostupné online na internetu. 😉

Typy na další filmová zpracování

Popelka, Walt Disney, 1950