Vánoce ve středověku

Aneb od večerní až do jitřní hvězdy dne Narození Páně.

Štědrý večer se již v době panování Karla IV. slavil v předvečer Narození Páně, které připadá na 25. prosince. První písemná zmínka o Jasenné pochází z roku 1305, z té doby pochází i první zprávy o štědrém večeru v Čechách z pera benediktina Jana z Holešova. Jedná se o jedinečný pramen v celoevropském měřítku. Rádi bychom Ti milý čtenáři v následujících řádcích představily křesťanské a pohanské zvyky a tradice, o kterých se Jan zmiňuje ve svém stížném listu.

Křesťanské zvyky a tradice:

1. Lidé se v předvečer Narození Páně do večerní hvězdy, ale i do jitřní hvězdy, věnovali duchovním aktivitám a postili se, aby uviděli hvězdu. Naopak jiní se přejídali, opíjeli a hráli kostky. Tento kontrast je Janem prezentován jako boj mezi uctíváním Boha a podlehnutím ďábelským svodům, což je častý motiv v náboženských textech, které se snaží poukázat na správné a nesprávné způsoby slavení svátků. Jan apeluje na čtenáře, aby si uvědomili důležitost duchovní stránky Vánoc a nepodléhali světským pokušením.

2. Od hospodářů se očekávalo, že ve Štědrý večer vystrojí své rodině bohatou hostinu. Pokud nemohl dát více na stůl, měl alespoň udělat větší světlo ve své světnici. Zdůrazňována byla též důležitost skutečné štědrosti a nezištnosti v duchu Vánoc, na rozdíl od sobeckých motivací a pověrčivého chování.

3. Již ve středověku si lidé posílali mezi sebou štědrovečerní dárky. Lidé si je vyměňovali mezi sebou na památku božského daru zaslaného na zem v podobě Božího syna. Dárky obvykle představovaly voňavé pochutiny uzavřené mezi dvěma krásnými miskami. Součástí tohoto zvyku bylo také poděkování za přijaté dárky a odměňování poslů, kteří dárky doručili.

4. Lidé o Vánocích více než kdy jindy obdarovávali chudé a pocestné.

5. Pátým zvykem byla kladení velkého bílého sladkého chleba na štědrovečerní tabuli. Tento zvyk symbolicky vychází z křesťanské víry, kdy Ježíš Kristus je nazýván nebeský chléb a narodil se v Betlémě. Chléb byl projevem nejen víry, ale i pohostinnosti. Kladen byl na stůl spolu s noži, aby si z nich mohl každý krájet. Jak rodina, tak i chudí. Chléb byl znám pod jménem calta a jedná se o dnešní vánočku, která se v 16. století začala péct z 9 pramenů.

6. Lidé jedli více ovoce než jindy.

7. Kněží a žáci kalendovali, neboli koledovali, a zpívali vánoční písně, chodíce po domech svých věřících, od adventu do Hromnic. První písemně dochovaná česká koleda, kterou zachytil též Jan z Holešova, začíná těmito slovy: Vele, vele, stojí dubec uprostřed dvora. Což znamená: Podívejte, stojí doubek uprostřed dvora. O trochu mladší je též koleda s názvem Ježíš náš spasitel.

8. Během předvečera Narození Páně lidé kladli a stlali slámu do svých domovů a kostelů. Tento zvyk připomíná narození Ježíše Krista, které se podle křesťanské tradice událo na slámě v chlévě. Sláma symbolizuje jednoduchost a pokoru místa, kde přišel na svět Spasitel. Někteří lidé využívali slámu k nevhodným a nemravným činnostem. Takové chování autor kritizuje jako neuctivé.

Pohanské zvyky a tradice:

1. Lidé zkoušeli štěstí v kostkách pro předpověď do dalšího roku.

2. Darovali dárky chudým proto, aby si zajistili štěstí v následujícím roce.

3. Chleby byly nechávány jako obětiny pro „bůžky“.

4. Krájení ovoce sloužilo k věštění budoucnosti.

5. Ovíjení stromů slámou mělo zajistit jejich úrodu.

6. Sláma sloužila též k čarování proti blechám.

Slovy Jana z Holešova: Vskutku nikdy v celém roce se neprovozuje tolik a takových kouzel jako o tomto svátku.

Zdroj:

Z českého překladu Rudolfa Holinky, jehož přepis je dostupný v knize – Václav Florec, Vánoce v tradici českého lidu, Vyšehrad 2001, s. 44-48.

Informace k obrázku dostupné online zde.