Spolek nezávislých umělců Jasenná

Dušičky, oficiálně známé jako Památka zesnulých, jsou českým svátkem, který připadá na 2. listopad a odráží hluboce zakořeněnou úctu Čechů k předkům. Původně se jednalo o křesťanský svátek, který navázal na pohanské rituály spojené s podzimními oslavami konce sklizně a příchodem temnějšího období roku.

V České republice je typické, že na Dušičky rodiny navštěvují hroby svých blízkých. Hroby jsou pečlivě čištěny, zdobeny věnci, květinami a svíčkami, což symbolizuje vzpomínku a světlo pro zesnulé. Zapálené svíčky mají zvláštní význam – říká se, že plamínek svíčky je symbolem naděje a vzpomínek, které nikdy nevyhasnou. Oheň má podle lidové víry pomoci duším nalézt cestu zpět na zem, aby se mohly na chvíli spojit s živými. Přesně v tuto dobu se lidé spojují s předky a váží si odkazu, který po nich zůstává.

Dalším důležitým aspektem dušičkového období je návštěva kostelů a modlitby za mrtvé. Na mnoha místech se pořádají mše, při nichž se vzpomíná na zesnulé. Některé kostely pořádají zvláštní bohoslužby či dokonce průvody, které jsou zasvěceny modlitbám za všechny duše v očistci. Je zde patrný vliv křesťanské tradice, která spojila tento svátek s vírou, že modlitby a vzpomínky na zemřelé mohou přinést jejich duším klid a pomoci jim přejít na „druhou stranu.“

V některých oblastech se rovněž udržují staré lidové zvyky, například pokládání jídla a pití na okna či stoly pro „návštěvy“ zesnulých. Tento zvyk pochází ještě z dob pohanských rituálů, kdy lidé věřili, že duše mrtvých se vracejí na zem v noci z 31. října na 1. listopadu. Tento keltský svátek se jmenoval Samhain. Jídlo a pití bylo formou pohostinnosti a výrazem úcty k mrtvým, kteří na chvíli „zavítali“ domů. I když se tento zvyk dnes již běžně nedodržuje, na některých místech stále přetrvává.

Podobnost mezi Dušičkami a Samhainem spočívá především v jejich duchovním zaměření na mrtvé a hranici mezi světy živých a zemřelých. Oba svátky se slaví na podzim, kdy příroda umírá a chystá se na zimní období. Tato temná část roku byla ve všech kulturách vnímána jako čas, kdy hranice mezi světem živých a mrtvých slábne, a tak se v tento čas lidé snažili navázat kontakt s těmi, kdo už odešli.

Samhain byl také spojen s věštěním a magií, protože bylo věřeno, že právě nyní je možné nahlédnout do budoucnosti nebo navázat kontakt s duchy.

Jak se Samhain mohl proměnit v Dušičky, je zajímavá otázka, která nás zavede do období christianizace Evropy. Když křesťanství upozadilo původní pohanské tradice, církev se snažila začlenit lidové zvyky a svátky do vlastního kalendáře. A tak i Samhain, jakožto významný pohanský svátek, dostal křesťanskou podobu. Křesťanská církev proto vytvořila svátek Všech svatých (1. listopadu) a následně svátek Dušiček (2. listopadu). Tento nový rámec umožnil lidem dál slavit a ctít mrtvé v duchu nové víry.

Dušičky tedy nejsou jen příležitostí k zamyšlení nad pomíjivostí života, ale i vzácným okamžikem, kdy se lidé spojují s těmi, kteří už s nimi nejsou. Tento svátek má silný emoční a duchovní náboj, který nás přivádí k tomu, abychom se na chvíli zastavili a vzpomínali na své předky.