Spolek nezávislých umělců Jasenná

Mladičký král Václav III. potvrzuje Rajmundovi z Lichtenburka a jeho dědicům svobodné držení velmi bohaté a výnosné vsi Černilov (Slakendorf) a Jasenná (Hengstberch), ležící uprostřed Hradecka, spolu s lidmi, obdělávanými a neobdělávanými poli, lesy, křovinatými stráněmi, loukami, pastvinami, rybníky, mlýny, vodními plochami a toky spolu s dalšími právy k věčnému užívání (cum hominibus, agris cultis et incultis, siluis, rubetis, pratis, pascuis, piscacionibus, molendinis, aquis, aquarumue decursibus et omnibus aliis iuribus). Václav Rajmundovi majetky daroval, aby tím splatil dluh svého otce, českého a polského krále Václav II. (per d. Wencezlaum, Boemie et Pol. regem, patrem nostrum). Vsi do té doby byly zastavené bratřím Hynkovi a Čeněkovi z Lipé (Rajmunvodým bratrancům, vlastně synovcům) a jejich zástavní suma odpovídala 900 hřiven stříbra. Král vsi odkoupil a daroval Rajmundovi. Zároveň mu prominul rozdíl mezi hodnotou vsí a zástavní sumou s přihlédnutím k jeho věrným službám a s vědomím, že skutečná cena vesnic je daleko vyšší.

Listina vydaná králem Václavem III. je jedna ze 13 dochovaných listin, které Václav vystavil pro domácí příjemce z řad světských feudálů. Z dřívější doby se podobné listiny adresované nižším šlechticům dochovaly ojediněle. Příčinou může být nezájem šlechticů o písemnost. Často se zlistňovaly jen jejich vztahy k panovníkovi či biskupovi. Vše se změnilo s úpadkem panovnické moci, kdy bylo potřeba zpozornět a pojistit si nabyté majetky, podobně jako to hojně činili duchovní vlastníci půdy. Zastoupení světských feudálů mezi vlastníky půdy zůstávalo nadále početně nízké, avšak jejich hospodářská síla rostla spolu s jejich přibývajícím podílem na panovnické moci. Rajmund listinu uschoval až do roku 1346, kdy byla předána s majetky novému majiteli, českému králi Karlu IV., který je odkoupil od Hynka z Náchoda a posléze daroval pražským mansionářům. Tento počin dodává listině na významu, neboť je to první zaznamenaný případ, u kterého je jasné, že její majitel listinu neváhal uschovat a předat jinému světskému feudálovi.

Jak Rajmund naložil se svěřeným majetkem není jisté. Pravděpodobně se ocitly v nepřehledných majetkových operací lichtenburského rodu. Rajmund z Lichtenburka byl oblíbencem krále Václava II. a získal si důvěru i jeho syna. Rajmund byl jedním z panských synů, kteří podporovali posledního přemyslovského českého krále v rozmařilém životě a dokázali z něho lstí vymámit výnosné majetky a úřady. V roce 1306 je zmiňován v královském úřadu jako vrchní strážce korunních hvozdů (RBM II, s. 891, č. 2065 a RBM II, s. 900, č. 2086).

Archivní prameny:

Praha, Archiv Pražského hradu, Archiv Metropolitní kapituly u sv. Víta 072-III/31, sub dato 2. 12. 1305, in: zde.

Prameny vydané tiskem:

František Heřmanský – Rudolf Mertlík, Zbraslavská kronika. Chronicon Aulae Regiae, Praha 1976, s. 148-149.

Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae pars II (=RBM II), annorum 1253-1310, ed. Josef Emler, Praha 1882.

Literatura:

Jaroslav Eršil – Jiří Pražák, Archiv Pražské Metropolitaní kapituly: Katalog listin a listů z doby předhusitské (-1419), díl I, Praha 1956, s. 36-37, č. 90.

Františka Párysová, Moc a sláva zkřížených ostrví, [diplomová práce] Praha 2008, s. 30.

Jan Urban, Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2003, s. 110 a 145.

Sáša Dušková, Naše listiny doby přemyslovské pro nižší světské feudály a otázka šlechtickách archivů, in: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. C, Řada historická, vol. 5, Brno 1956, s. 56-78.

Josef Šusta, České dějiny II/1, Praha 1935, s. 671.

Jiří Uhlíř, Jasenná okres Náchod: Vlastivěda obce : K 700 letům existence obce Jasenná u Jaroměře, Trutnov 1994, s. 62-63.